8.2 C
Brno
Úterý, 16 dubna, 2024
- Reklama -časopis
DomůReportážeJe jen jedna země, kde jsou spalovací motory zelenější než e-auta

Je jen jedna země, kde jsou spalovací motory zelenější než e-auta

Gazprom škrtí kohoutky a cena plynu stoupá, tvrdí europoslanec.

Nejen oživení ekonomiky po pandemii, ale také zavírání jaderných a uhelných elektráren v Německu a zdražení emisních povolenek uvádějí analytici a politici jako důvody energetické krize letošního podzimu.

Za rekordně vysoké tržní ceny elektřiny a plynu podle europoslance Martina Hojsíka (Progresivní Slovensko, Renew Europe) však ani zdaleka nemůže systém obchodování s emisními povolenkami či fakt, že Evropská unie tlačí na výrobu energií bezemisním způsobem.

Reálného viníka podle něj je třeba hledat jinde. „Jsme v situaci, kdy nám Gazprom, jako nástroj zahraniční politiky Putinova režimu, přitahuje kohoutky, protože chce dosáhnout urychleného povolení provozu plynovodu Nordstream 2,“ tvrdí Martin HOJSÍK v rozhovoru pro INDEX.

Připravované změny v zelené agendě EU podle něj je třeba brát jako příležitost, díky které se unie as ní i Slovensko mohou stát energeticky nezávislé a také se vyhnout podobným situacím v budoucnosti.

Státy Evropské unie se zavázaly, že do roku 2030 sníží emise skleníkových plynů o 55 procent. V červenci přišla Evropská komise s balíčkem opatření Fit for 55, který má pomoci tohoto cíle dosáhnout. Novinka je vnímána různě, průmysl se k ní staví kriticky. Jak celý balíček vidíte vy?

Je zjednodušením říci, že průmysl se k celé věci staví kriticky. Ano, část firem vyjádřila kritiku, stále však větší část opatření vítá. Stačí se podívat na vyjádření některých velkých společností aktivních v oblasti klimatu.

Z nich jasně vyplývá, že novinku berou jako příležitost. Je snadné pokaždé říci, že něco nechceme a nevidět příležitost, která se za návrhem skrývá.

Otázka snížení skleníkových plynů je otázkou přežití. Věříme-li vědcům, je jasné, že tento problém musíme řešit. A navíc, jde o investice do budoucna, ne o náklady.

Náklady je nynějších 30 miliard eur z veřejných zdrojů, kterými bude muset německá vláda sanovat škody po letošních masivních povodních zapříčiněných i klimatickou změnou.

Pokud by balík Fit for 55 nepřišel, nebyli bychom schopni dosáhnout potřebného snížení emisí?

Ne, nebyly. V klimatickém zákoně jsme se dohodli na určitém cíli. Balík Fit for 55 tento cíl rozebírá na drobné a navrhuje strategie a postupy, jak jej naplnit. To neznamená, že k některým částem návrhu sám nejsem kritický.

Ke kterým?

Velmi citlivě vnímám plánované zahrnutí dopravy a budov, respektive topení, do obchodování s emisemi. Co se týká topení, většina velkých tepláren už v systému obchodování s emisními povolenkami je. Nebude to tedy tak složité.

Při dopravě si už tak jistý nejsem. Zejména bereme-li v úvahu možné sociální dopady. Řešení klimatické krize musí být v první řadě spravedlivé k lidem. Nemůžeme dopustit, aby bylo spouštěčem sociálních problémů a zbohatnutí jen určitých firem. I proto o celé věci stále diskutujeme.

Průmyslníky v souvislosti s balíčkem dráždí zejména neustálá změna pravidel. Mnozí výrobci začnou s vývojem technologií, investují do ekologičtější výroby a najednou přijde další změna, respektive zpřísnění. Jak jim lze toto vysvětlit?

Samotný emisní klimatický cíl se nezvyšoval už dost dávno a to i přesto, že nás vědci na jeho nedostatečnost dlouhodobě upozorňovali. Současná změna do jisté míry, ale stále ne úplně, reflektuje naléhavost vědců.

Prohlášení nejmenovaného ministra o tom, jak za změny (v cílech a pravidlech – pozn. red.) mohou klimatičtí aktivisté, proto není pravdivé. Kéž by bylo. My ovšem nemáme na výběr. Důvěřujeme-li vědeckému konsensu, musíme jednat alespoň v tomto rozsahu, ideálně více.

Biopaliva jsou více problém než řešení
Mnozí ale tvrdí, že nemají dost času přizpůsobit se změnám…

Hovoříme-li o automobilovém průmyslu, návrh komise jen reflektuje situaci v odvětví, které se již rozhodlo jít cestou elektromobility. Nejde o žádnou převratnou novinku. Volkswagen přechod na výrobu elektromobilů avizuje v roce 2035, Jaguar v roce 2030. Vyplakávat, že Komise zavádí restriktivní politiky, je v tomto případě skutečně nepřiměřené.

Europoslanec Martin Hojsík.
Z návrhu Fit for 55 vyplývá, že po roce 2035 by se již neměla prodávat auta se spalovacím motorem. Kde je v tomto schématu místo pro biopaliva? Spalovací motor poháněný například biometanem by mohl být srovnatelně ekologický jako elektromobil.

Největší automobilové koncerny se už rozhodly, jakou cestou se v budoucnu vydají. Zejména co se týká osobních aut. Můžeme mluvit o jiných alternativách, ale dlouhodobá investiční rozhodnutí automobilek nám napoví, jaká bude realita.

Jinými slovy, trh v tomto případě předběhl zákonodárce, kteří se už jen dodatečně přizpůsobili jeho neviditelné ruce.

Na druhé straně nevylučuji, že po roce 2035 budou na biometan nebo syntetická paliva fungovat například traktory. I v případě leteckého průmyslu jsou právě syntetická paliva asi jednodušším řešením než vymýšlení vodíkových, respektive elektrických strojů. Prozatím jsou však biopaliva, speciálně první generace, spíše součástí problému, a ne jeho řešením.

Jaký typ biopaliv lze považovat za řešení?

V první řadě by muselo jít o stoprocentní biopalivo, a ne o příměs, jak je běžné dnes. Navíc, palivo by muselo být vyrobeno za přísných podmínek. Tak aby se eliminovaly jakékoli dopady na biodiverzitu. Zároveň by během výroby musel být dodržen princip uhlíkové neutrality.

I jádro je bezemisní
Dnes se na Slovensku většina elektrické energie vyrábí z jádra, které není obnovitelným zdrojem. Zároveň jsme propojeni se státy, které většinu elektřiny vyrábějí naprosto neekologicky, například z uhlí. Jak chce Unie řešit tuto situaci? Pokud elektřina není zelená, není ani auto…

Už nyní je v Unii jen jedna země, kde se spalovací motory stále vyplatí více než elektromobily, a to je Polsko. Možná ještě Malta. Energetický mix jako takový je však záležitostí členských států. Evropská unie nemá právo říci Slovensku nebo jiné zemi, jak nebo z čeho má elektřinu vyrábět.

Energetika však spadá pod obchodování s emisemi a množství emisních povolenek dostupných pro každý stát se rok od roku zmenšuje. Tím se nejen zvyšuje cena emisních povolenek, ale stoupá i tlak na to, aby se k výrobě energie v mnohem větší míře využívaly bezemisní zdroje. Mezi ně patří také jádro.

Chystaná taxonomie ho však mezi zelené investice neřadí.

Již ze znění zákona o taxonomii vyplývá, že plyn ani jádro nemohou být označeny jako zelené. Taxonomie však neurčuje, co se může, respektive nemůže používat a nemluví ani o tom, do čeho se může nebo nemůže investovat.

Taxonomie zelených investic je pouze vědecky podložený soubor pravidel, který definuje, co může být označeno jako zelená investice a co ne, aby se tak zabránilo greenwashingu.

Co to znamená v praxi?

Jde o jakési doporučení, do čeho investovat a do čeho ne na základě udržitelnosti. Jaderné elektrárny nezakazuje a pokud se banky, respektive státy do jádra rozhodnou investovat, mohou to udělat. Očekává se však, že právě zelené investice to budou mít v bankách snazší.

Sulík s Německem nemá pravdu
A co třeba investice do jaderné bezpečnosti, respektive dalších jaderných elektráren?

Z fondů Evropské investiční banky (EIB) je Slovensko v zásadě i nyní schopno financovat zvýšení bezpečnosti jaderných elektráren, které již jsou v provozu. Na novou jadernou elektrárnu nám však peníze zatím nepůjčila.

Ne proto, že by EIB byla protijaderná, má však nejvyšší možný rating a zatím nedostala projekt, který by byl dostatečně kvalitní a návratný.

Problém výstavby nových jaderných elektráren v demokratických zemích je v neschopnosti postavit je včas a ve stanoveném rozpočtu. Situace podobná Mochovcům je všude ve světě. Proto ekonomický smysl ve výstavbě dalších reaktorů nevidím ani já.

Od jádra se dobrovolně odklání Německo, zároveň se nejbližší léta čeká konec uhlí. Spolu s oživením ekonomiky to už nyní mělo přímý vliv na zvýšení cen energií. Nezpůsobí změny, které nás čekají v budoucnosti, další výkyvy?

Souhlasím s tím, že oživení po koroně má do jisté míry na současné situaci svůj podíl. S čím nesouhlasím vůbec, je narativ ministra hospodářství Richarda Sulíka, který tvrdí, že ceny tlačí nahoru zejména Německo a jeho rozhodnutí skončit s jádrem a uhlím.

Podle mě je jedním z hlavních důvodů stoupání cen energií fakt, že nám Rusko nedodává taková množství plynu jako dříve. Příkladem je plynovod Jamal. Z předchozí kapacity sto milionů kubíků denně k nám v říjnu teče jen 30.

Jsme v situaci, kdy nám Gazprom, jako nástroj zahraniční politiky Putinova režimu, přitahuje kohoutky, protože chce dosáhnout urychleného povolení provozu plynovodu Nordstream 2.

Proto změny, které nás čekají, je třeba brát jako příležitost. Udělají nás nezávislými a ochrání nás od podobných výkyvů. Nemyslím si to jen já, ale také šéf Mezinárodní energetické agentury.

Ministr Sulík však tvrdí, že Gazprom si své smluvní podmínky plní do puntíku.

V tomto konkrétním bodě si netroufám hodnotit vyjádření ministra Sulíka. Je možné, že Gazprom na Slovensko dodal to, co měl, nevylučuji to. Nemám ani důvod zpochybňovat, že máme dost plynu v našich zásobnících a zároveň doufám, že ministr dělá všechno proto, aby zásoby byly dostatečné.

Chci však poukázat na veřejně přístupné informace o dodávkách plynu do Evropské unie. Je třeba si uvědomit, že máme jednotný, propojený, evropský trh s energiemi a pokud někde plyn chybí, cítíme to i my.

Nižší DPH nestačí
I u Fit for 55 existuje riziko, že pokud se sníží množství emisních povolenek, které firmy dostávají zdarma a zavedou se emisní povolenky na budovy či dopravu, dodavatelé paliv budou své náklady kompenzovat zvýšením cen. Jaká opatření navrhujete, aby na změny nedoplatili obyčejní lidé?

Snižování emisí musí být nastaveno tak, aby bylo spravedlivé k lidem. Pokud bude existovat systém, ve kterém se má za emisní povolenky platit, peníze, které stát získá z jejich prodeje, by se zpola měly vracet zpět lidem. Ať už ve formě klimatického šeku, vratky nebo dividendy.

Nestačily by nějaké dodatečné slevy z energií? Například nižší DPH, která se zmiňuje i nyní?

Ne. Protože při slevách, například formou snížené DPH na energie, by nedostal každý stejně. Naopak, při vratce by tytéž peníze dostal nejbohatší člověk, který vytápí 15 bazénů, i žena samoživitelka někde na jihovýchodě. Takový systém by nepřímo motivoval lidi žít ekologičtěji.

A co s druhou polovinou peněz?

Tu je třeba investovat do podpory výzkumu a zelených řešení. Například prostřednictvím Slovenského investičního holdingu, který by dále investoval do inovativních firem. Dále by se peníze měly dostat k samosprávám, podnikům a domácnostem, aby za jejich pomoci zvyšovaly svou energetickou efektivnost.

Firmy však volají poté, aby peníze z Envirofondu dostávaly zpět automaticky, jako jistou kompenzaci za vysoké ceny emisních povolenek. Zejména teď, když ceny energií jdou nahoru.

Cena emisních povolenek nemůže za současné zvyšování cen energií a většina velkých podniků má dodávky elektřiny a plynu zasmluvněné na roky dopředu. Proto sice vyplakávají, ale většiny se současná situace nijak nedotkne.

O tom, zda se nějaká procenta mají firmám vracet automaticky ve formě kompenzací, je třeba diskutovat. Osobně však nerozumím, proč by měl znečišťovatel jen tak dostávat zpět část peněz, které platí za to, že poškozuje životní prostředí.

Pokud už nějaká forma kompenzace má fungovat, je třeba ji podmínit například inovacemi. Ty se však dají dělat také z Modernizačního fondu, kde má Slovensko k dispozici miliardy. V tomto případě průmyslníci musí dát něco i ze svého.

Myslím si, že efektivnějším řešením pro podniky je chystané uhlíkové clo. To dokáže opravdu zajistit férovou soutěž.

Orbán je tragický příklad
Lidé si hrozby klimatické krize stále dostatečně neuvědomují. Čí je to chyba? Domácích politiků nebo naopak Unie?

Je to bohužel stav typický pro Slovensko. V posledních volbách se tři ze čtyř vládních politických stran tvářily, jak chtějí chránit klima. Bohužel, z jejich vyjádření, a nejen v případě představitelů strany SaS, mám důvodné obavy, že šlo jen o plané sliby.

Doufám, že veřejnost co nejdříve přesvědčí o opaku a také v tom, že už v příštích volbách půjde o skutečný zápas v otázce, kdo přinese lepší a spravedlivější řešení na ochranu klimatu a planety.

A co Unie? Lidé mají často pocit, že nové směrnice a nařízení přicházejí jen tak bez diskuse.

Evropské instituce, speciální komise, mají podle mě problém v tom, že se snaží věci komunikovat vyváženě a citlivě a nechtějí zasahovat do vnitřní politiky a situace v členských státech.

Proto například některá vyjádření Komise znějí příliš komplikovaně a nereálně. Podle mě se to dá dělat i lépe. A to říkám navzdory tomu, že si velmi vážím práce vedoucího Zastoupení Komise na Slovensku Ladislava Miku.

Na druhé straně, Unie nám přece nediktuje, co máme dělat. Slovensko, jako moderní, západní a demokratická země, spolurozhoduje o zákonech jedné ze světových velmocí – Evropské unie. To si musíme doma uvědomit a přistupovat k celé věci zodpovědně.

Populistická vyjádření autokratů, jako je maďarský premiér Viktor Orbán, jsou tragickým příkladem toho, jak se to nemá. Chci, aby Slovensko bylo zemí, která si své místo a zodpovědnost uvědomuje.

zeny

Mohlo by Vás zajímat

PR článek