11.2 C
Brno
Úterý, 16 dubna, 2024
- Reklama -časopis
DomůReportážeZaostalá infrastruktura na přesun peněz nestačí

Zaostalá infrastruktura na přesun peněz nestačí

Přenést odpovědnost za eurofondy na regiony neuškodí.

Evropské peníze ve formě strukturálních a investičních fondů může Slovensko čerpat již osmnáct let. Do země za tu dobu přitekly desítky miliard eur.

Tento projekt byl financován za podpory Evropské komise. Tato publikace odráží výlučně názory autorů a Evropská komise nenese žádnou odpovědnost za použití obsažených informací.
Vedoucí Zastoupení Evropské komise Vladimír Šucha říká, že s eurofondy má Slovensko od začátku jeden zásadní problém.

\“V mnoha případech eurofondy kompenzují státní rozpočet, často iv komplikovaných malých položkách, na které vůbec nejsou určeny,\“ říká s tím, že systém se tak zbytečně byrokratizuje.

„Jako bychom se neuměli poučit z vlastních chyb a podívat se na příklady dobré praxe v každé z okolních zemí,“ vysvětluje Vladimír ŠUCHA v rozhovoru pro INDEX.

V rozhovoru se dočtete také:
Dokáže Slovensko dočerpat zbývající eurofondy do konce roku 2023?
Jak velkou míru odpovědnosti za evropské peníze mají mít regiony?
Kdy má smysl přesouvat peníze do oblasti Bratislavy?
Dají se změnit reformy, k nimž se Slovensko v plánu obnovy zavázalo?
Inspirovat se můžeme Poláky
Slovensko je v čerpání eurofondů na ocase členských zemí. Posunuli jsme se z 27. místa na 21. místo. Čím to je podle vás způsobeno?

Už od roku 2004, kdy Slovensko získalo první eurofondy, je to stále o tom samém. Chybí nám jasná vize projektů, které chceme z evropských peněz financovat.

V mnoha případech kompenzují státní rozpočet, často iv komplikovaných malých položkách, na které vůbec nejsou určeny. Tím se systém zbytečně byrokratizuje.

Jedná se například o malé projekty pro sociální pracovníky nebo o financování přístupu do databází pro vědu a výzkum.

Problémem je také neflexibilita řízení. Pravidla implementace eurofondů na Slovensku jsou mnohem komplikovanější než ta, která nastavila Evropská unie. Posloucháme, jak je třeba systém zjednodušit, ale zatím se to neudálo v dostatečné míře. Jako bychom se neuměli poučit z vlastních chyb a podívat se na příklady dobré praxe v každé z okolních zemí.

Kdo z našich sousedů nám může být příkladem?

Polsko. Je sice mnohem větší než Slovensko, v čerpání je ovšem opravdovým šampionem. Funguje u nich strategické plánování a ekonomika se viditelně posouvá dopředu. Smysluplně využívat eurofondy se daří i Maďarsku a do jisté míry i Česku.

Končí programovací období 2014 – 2020. Slovensko ještě nevyčerpalo sedm miliard eur. Myslíte si, že se to podaří do konce příštího roku?

Pokud se to stihne, půjde o malý zázrak. Není to vyloučeno, pravděpodobnost se však s každým dnem značně zmenšuje.

Nejvíce, kolem 1,85 miliardy eur se nám podařilo vyčerpat v loňském roce. Většina šla z Evropského sociálního fondu na podporu ekonomiky v době koronakrize.

Unie takto pomohla Slovensku zafinancovat kurzarbeit, první pomoc (pro podnikatele a občany zasažené ekonomickými dopady pandemie – pozn. red.) či platy učitelů v mateřských a uměleckých školách.

Neumím si představit, jak chceme za rok a deset měsíců smysluplně utratit zbývajících sedm miliard eur. Evropská komise situaci sleduje a dělá, co může, aby pomohla.

Předsedkyně Ursula von der Leyenová dokonce schválila prodloužení pandemické výjimky ze spolufinancování o jeden rok, což může výrazně zrychlit čerpání. Proces však ještě musí proběhnout legislativním schvalováním.

Kompetence v regionech určitě neuškodí
Slovensko s Komisí jedná o přípravě partnerské dohody i operačního programu na příští programovací období. Bruselští úředníci návrhy dokumentů, se kterými přišlo Slovensko, kritizují, jejich připomínky mají téměř třicet stran. Jak vnímáte tuto kritiku?

Nezbývá mi jiného, ​​než udělat paralelu s plánem obnovy, který musel být hotový za osm měsíců a přesto obsahuje vše, co má, včetně konkrétních milníků a investic.

Naopak, eurofondové dokumenty ani po třech letech nemají oficiální podobu. Problémů je více včetně příliš obecných cílů a frází.

Nevím, proč tomu tak je, z pohledu Komise je tam však stále mnoho strukturálních i praktických nesrovnalostí. Některé jsou vážnější, jiné méně. Stále jsme dost daleko od finální fáze jednání.

Dohodu má zatím schválenou jen Řecko, dalších dvanáct zemí vstoupilo do oficiální fáze schvalování. Je běžné, aby neformální jednání trvala tři roky?

Není to zcela výjimečná situace, ale ano, je třeba věci urychlit. Mnohé závisí na schopnosti navzájem se poslouchat.

S přípravou nového programovacího období nejsou spokojeny ani samosprávy. Resort investic jim prý sliboval více rozhodovacích pravomocí. Měly by mít podle vás větší kompetence?

Nemůžu a ani nechci vstupovat do toho, jak si Slovensko tyto věci nakonec nastaví. Podíváme-li se však na země, kde čerpání funguje, tak přenesení odpovědnosti za část peněz přímo na regiony určitě nemůže uškodit.

Samozřejmě, musí to jít ruku v ruce s podporou kapacit. Z evropských fondů financujeme 3200 zaměstnanců, jen sto z nich se nachází v regionech. Zbytek je na centrálních úřadech.

Třeba si položit otázku, do jaké míry se takové rozložení dá pokládat za efektivní využití pracovních sil a zda právě to není důvod, proč neumíme peníze rychle a efektivně čerpat.

Resort investic se snaží io přesun peněz z méně rozvinutých regionů do Bratislavy. Má jít o půl milionu eur, které pomohou financovat například obchvat Modry. Jsou takové převody na úkor méně rozvinutých regionů oprávněné?

Evropské unii jde hlavně o to, aby se pomocí strukturálních fondů stíraly rozdíly mezi rozvinutými a méně rozvinutými regiony.

Pokud jdeme přesouvat peníze do rozvinutějšího regionu s cílem vybudovat obchvat, Komise chce vidět, nakolik pozitivní bude dopad takové investice na HDP, zaměstnanost, mobilitu či přístup ke službám v méně rozvinutých regionech.

Pokud takový přepočet chybí, Komise vidí jen desítky miliard eur, které na Slovensko za posledních osmnáct let z Unie přitekly, ale nepřinesly požadované zavírání nůžek mezi regiony, spíše naopak. Rozdíly mezi západem a východem země na Slovensku patří k největším v rámci členských států.

Vezměme si prešovský region. S kolegy ze Společného výzkumného centra Komise jsme před pár lety vypočítali, že pokud se nezmění rychlost a efektivita čerpání eurofondů, peníze politiky soudržnosti bude potřebovat ještě iv roce 2070.

Bratislavský kraj obsahuje přesun financí tím, že tento region zahrnuje i přidružené obce a města, které na tom nejsou o nic lepší než zbytek Slovenska. Mělo by tedy podle vás k přesunu dojít?

Určitá flexibilita možná je, ale, jak jsem řekl, je třeba dokázat, jak takové přesuny peněz pomohou v rozvoji jiných regionů. To, že je infrastruktura v Bratislavském kraji zaostalá, není argument pro finance z politiky soudržnosti. Ta má za cíl odstraňování rozdílů mezi regiony.

Starostové se ve výzvách ztrácejí
Dohoda zatím není ani v otázce financování marginalizovaných romských komunit. Komise jej požaduje řádově zvýšit. Peněz však ani dosud nebylo málo, problémem je spíše neschopnost obcí je čerpat. Co v tomto směru je třeba udělat?

Na počet obyvatel máme na Slovensku nejvíce samostatných obcí v celé Evropské unii. Malé obce s minimálním počtem obyvatel a velmi malým rozpočtem mají i nesmírně malou administrativní kapacitu.

Je iluzorní doufat, že taková obec bude schopna vypracovat nějaký projekt a čerpat na něj prostředky. Starostové se ve výzvách ztrácejí, nejsou schopni zareagovat ani na jednu, natož ještě na několik najednou.

Řešením je posílení odborných kapacit na místě, ale také komplexnější pohled na věc. Obce, které řeší romskou otázku, nepotřebují jen kanalizaci nebo chodník. Trápí je nezaměstnanost, nedostatečná zdravotní a sociální péče, jakož i kvalita vzdělávání.

Předseda Zastoupení Evropské komise na Slovensku Vladimír Šucha
Měl by mít větší slovo zmocněnec pro romské komunity?

Ano. Se současným zmocněncem Janem Herem jsem si na toto téma povídal. Zdá se, že minimálně pro některé obce bude takový přístup zajišťovat právě jeho úřad.

Slovensko potřebuje reformy
V plánu obnovy se peníze vážou na reformy. Někteří politici tvrdí, že jejich neschválení není problém, že peníze se přesunou jednoduše jinam. O co ve skutečnosti může Slovensko přijít, pokud nesplní závazky vůči EU?

Plán obnovy nelze porovnat s ničím, co dosud v rámci Unie vzniklo. Jedná se o velmi konkrétní kontrakt mezi EU a Slovenskem. Přesouvání peněz z jednoho cíle na druhý či případná změna cílů proto prostě není možná.

Smlouvu by bylo třeba znovu otevřít a zahájit nová jednání, což znamená i ztracený čas. Prostředky přitom je třeba vyčerpat do konce srpna 2026. Mohlo by se stát, že to právě pro opětovné jednání nestihneme.

Proč pak koaliční partneři v otázce reforem netahají za jeden konec?

To je spíše otázka pro ně. Nezdá se mi však, že by spolu vůbec nespolupracovali. Dost mnoho reforem za poslední rok prošlo parlamentem.

Stále nemáme dohodu na důchodové reformě, odsouvají se i výdajové stropy. Soudní mapa jako celek také neprošla…

To je sice pravda, je však třeba si uvědomit, že každá reforma znamená změnu a lidé jsou neuvěřitelně neochotní věci měnit. Není tomu tak jen na Slovensku, ale i všude jinde ve světě.

Zároveň se zdomácněl narativ, že reformy neděláme proto, že je jako země potřebujeme, ale proto, abychom získali peníze. To není pravda. Slovensko potřebuje reformy, aby se ekonomicky a společensky obnovilo.

Máme za sebou dva roky pandemie, poslední týdny žijeme válkou na Ukrajině. Jak je podle vás unie vnímána na Slovensku?

Zvykl jsem si myslet, že podpora EU na Slovensku je relativně vysoká. V tomto přesvědčení jsem také vstupoval do této funkce.

Zdá se však, že se nám to někde vypařilo. Data eurobarometru z loňského podzimu ukazují, že jsme na tom velmi špatně. Je to pro mě neuvěřitelně smutná zpráva.

Sami přitom vidíme, jak nebezpečné pro zemi je, pokud neví, kam patří a zůstane v určitém vakuu. Může se stát terčem podobně velké agrese, které v současnosti čelí Ukrajina.

Je čas vzbudit se a uvědomit si, že jsme se nikdy neměli lépe než teď. Přispívá k tomu i fakt, že jsme součástí evropské komunity, kde všechny členské země vyznávají stejné demokratické hodnoty.

Co je pro vás jako pro předsedu Zastoupení Evropské komise na Slovensku největší výzvou?

Podstatnou se pro mě stala snaha oživit na Slovensku myšlenku evropské sounáležitosti a hlášení se ke stejným hodnotám.

V případě, že neuspěji, budu to považovat za velké selhání a nemyslím si, že moje práce na tomto postu bude mít nějaké velké opodstatnění.

zeny

Mohlo by Vás zajímat

PR článek